Naše chovatelská stanice vznikla 23.4.2012 pod mezinárodně chráněným názvem SRDCE DRAKA.

,,Jestliže v ráji nejsou psi, potom chci po smrti jít tam, kam odešli oni."

,,Kdybych věřil na nesmrtelnost, bylo by jisté, že znám dost psů, kteří se dostanou do nebe, a jen velice, velice málo lidí." (James Thurber)

      Desatero pejskařů

• Mají rodiče, manžele, manželky, příbuzné a známe, kteří je považují za praštěné

• Jsou přesvědčeni, že porodní bednu má v obýváku každý

• Nerozzlobí je telefon ve čtyři ráno, pokud jde o pomoc při vrhu

• Jezdí výhradně v autech plných psů

• Výstavní katalogy mají vždy po ruce, ale najít účet za plyn?

• Doma mají nepořádek, ale vyprané pelíšky a vydrhnuté kotce

• O víkendu zásadně nejsou k zastižení

• Utrácejí tisíce za benzín, za výstavní poplatky a ubytování, aby si domů přivezli diplom za pět korun

• Na rozdíl od všedních dnů jsou schopni v neděli vstávat v pět ráno, aby přijeli včas na výstavu.

• Jsou schopni vést hodinové rozhovory se stejně postiženými kolegy ve výrazech, kterým rozumějí jen oni sami.

Jak to u nás všechno začalo??

Jednou jsme seděli doma na posteli a říkali jsme si, že si pořídíme pejska. :-) Otevřeli jsme si jednu internetovou stránku a koukali jsme jakýho pejska bychom si mohli pořídit a jelikož měl Bojda rád vlky tak jsme koukali na pejsky, kteří jsou podobní tak trochu vlkovi. (Sibiřský husky,Aljašský malamut). V tom přišla do pokoje mamka a řekla nám , že existuje rasa psa, která je přímo křížená s vlkem. Okamžitě jsme najeli na encyklopedii a hledali jsme tam psa, který je podobný vlkovi. A najednou jsme to spatřili, plemeno s jménem Československý Vlčák. :-) Hned jsem si našla na inzerátech prodej štěňátek a ráno jsem volala do chov.stanice Střípek Snů. Dovolala jsem se!! :-) Zeptala jsem se jestli je volný pejsek a Jarka (chovatelka) mi oznámila , že tam je pejsek , který byl zamluvený , ale jelikož dotyčný , který si ho zamluvil nekomunikuje tak že může být pejsek náš. :-) Domluvili jsme se, že se odpoledne přijedeme na štěndo podívat a taky, že jsme jeli. :-) Dojeli jsme na místo, vešli jsem na zahradu a tam v ohrádce bylo 11 malinkatých kuliček. Jarka nám ukázala , které štěndo může být naše. Byla to láska na první pohled. :-) Chvíli jsme si pohráli a jeli jsme domů s tím, že za týden si můžeme pro pejska přijed. Cestou domů jsme přemýšleli jak se bude jmenovat. Padlo spoustu jmen až jsme narazili na to pravé ,,BADY". Týden utekl jak voda a my jsme si vezli tu malou kuličku domů.

A tím to všechno začalo. :-)

Jednou nám někdo řekl, že u jednoho čévečka nezůstaneme. Smáli jsme , že nám jedno bohatě stačí. Ale uplynulo cca 2,5 roku od narození Badýnka a my jsme si jeli pro další štěňátko ČSV do chov.stanice Tawy, byla to Aischa a rok na to jsme si jeli ještě pro Diarru. (Aischinky poloviční sestřička) :-) Nyní tedy máme 3 československé vlčáky a nikdy bychom je za nic nevyměnili :-)